´

články 2

Battlefield: Bad Company 2

Herní svět možná chroptí pod tíhou všemožných sequelů, rebootů a dalších snah o neustálé třesení unaveným oslem, ale někteří šampióni si zkrátka další kolečko zaslouží, zvlášť když se nepřetvařují a drze nesou pokleslou akční zábavu na stříbrném podnosu. Ačkoliv druhý díl Bad Company vypadá o poznání vyžehleněji, nezapře povahu, která celému konceptu pomohla na svět. Stříleček jsou mraky, ale v kolika z nich můžete celé bojiště rozstřílet na mikrony vytuněným AKčkem a hláškovat u toho jako John McClane? V singlu atmosféra akčního béčka se skvadrou jak z Predátora, v multiplayeru k dokonalosti dovedený model švédského stolu, na kterém si každý zastřelí to svoje a bude spokojeně kupit killy i skilly. S touhle osvědčenou koncepcí vyráží Bad Company za hráčskou obcí s nervózními ukazováčky. Na jejich disku ale pravděpodobně potká konkurenci.

Globalizace moderního bojiště

Někdo může říct, že vojenské střílečky jsou jako vojenské uniformy - všechny vypadají podobně, máte v nich dva tucty identických zbraní a pohybujete se plus mínus po stejných destinacích. Rozdíly jsou tedy čistě technické. Modern Warfare 2 a Bad Company 2 přesto vypadají jako by vypadly ze stejné hlavně. Začíná to už podobností obalů, pokračuje to snahou o netradiční start sólové kampaně (v Bad Company vás čeká roztomilý flashback) a končí u navlas stejného konceptu, který se už mnohým zajídá - singl je nenápadně posouván do formy interaktivního filmu, kde popoběhnete sto metrů, zabijete sto lidí, a pak minutu sledujete video, a pak se vše opakuje, ovšem v mnohem kratším intervalu. Bad Company 2 tu opisování od Call of Duty nezapře, protože je ve druhé díle mnohem sektorovější - herní plocha se zmenšila a hra vás křečovitě navádí jednou, dvěma možnými cestičkami, spolehajíc na tunu skriptovaných událostí a filmovou atmosféru, která díky úžasným vizuálům oslepí i FPSkové veterány. Je to krutá daň za technologický skok oproti jedničce. Všechno vypadá mnohem lépe jednoduše proto, že už vás hra nenechá si to osahat zblízka. Tempo je příliš rychlé, auta i další přibližovadla se vám dostanou do ruky jenom v rámci tematických misí, protože už není čas si je užívat jako okolo stojící hračky. Prostě musíte mašírovat pořád dopředu - vstříc dalšímu filmečku, který spoustu věcí (a nepřátel) vyřídí za vás a šoupne vás jako bezbrannou figurku na šachovnici.

Omezení herní svéprávnosti kompenzují alespoň povedené dialogy vašich spolubojovníků. Serža pořád nadává, že už měl být v důchodu, popkulturní odkazy jsou stejně nekonečné jako zásobníky v samopalech našich hrdinů a celé to připomíná akční béčka z osmdesátých let v tom nejlepším slova smyslu. Míru destrukce nevyjímaje. Grafika je tak nádherná, že je vám až líto do těch baráků házet granáty a přesekávat stromy vejpůl při spanilé jízdě Abramsem, ale co naplat... vojna není kojná a střecha na hlavě teroristy je spolehlivější fatalita než pár dávek z kulometu.

Koňská dávka adrenalinu

Neustále spadávání do filmových sekvencí a bezprecedentní destrukce všeho kolem zvyšuje tempo natolik, že občas nestihnete při drcení joypadu popadnout dech. Bad Company 2 je zkrátka až příliš frenetická. Lokace se střídají stejně rychle jako vozidla pod vaším zadkem (tj. příliš rychle), velkolepé finále jedné mise se vlije do opulentního úvodu další a tak se z celého zážitku stává chutná, ale trochu moc konzistentní kaše bez jedinečných vrcholů, které by vytanuly na mysli o pár měsíců později při přemýšlení o tom, koho pasovat na nejlepší střílečku roku. Nudy nebo nízkého pulsu se při hraní ale určitě bát nemusíte. Vaši kámoši z jednotky jsou sice nesmrtelní, což působí komicky, když je někdo třikrát během pěti vteřin trefí granátometem, ale zvládají mnohem lépe krytí než útok, nedejbože útok na strategické cíle. Pokud vám mise tzv. hoří pod zadkem a Rusáci s bazukami vám ohlodávají poslední zbytky satelitu, jste v tom sám. Pak stačí zabloudit ve spleti uliček pod střechami, ze kterých se odpaluje celý ten ohňostroj, a bleskový game over je samozřejmostí. V singlu se zkrátka na svojí partu spolehnout nemůžete, ale právě to paradoxně znamená, že během desetihodinové kampaně občas musíte trochu zamakat.

Singl do koše, mulťák na hrad

Přes všechnu zábavu, kterou singlová část přináší, mám pocit, že po ní dvakrát skoro nikdo nesáhne. Tohle není Heavy Rain a hlášky, FMVčka a neinvenční úkolování zůstane stejné. Je to jako jezdit na dovolenou a muset absolvovat všechny ty povinné výlety s průvodcem a výklady o památkách. Zůstává zkrátka už jen vypiplaná prezentace a pohodlí toho, že víte, co číhá za dalším rohem. Tohle zabíjení znovuhratelnosti výměnou za atmosféru hollywoodského blockbusteru není moc košer, ale dokud někdo nevymyslí lepší způsob, budeme jen potichu brblat. A vlastně jenom chvilku, protože díky špičkovému multiplayeru nabízí Bad Company 2 to nejlepší z obou světů.

Samozřejmě je to opět souboj s Modern Warfare 2 a je jasné, že Bad Company pozici nejúspěšnější střílečky posledních měsíců (...let, dekád) nijak neohrozí, zůstane "jen" osobitější alternativou pro fajnšmekry a věrné zastánce Battlefield série, která conquest módy povýšila na umění a díky upgradům zbraní a hromadění odznáčků vybudovala silnou základnu všehoschopných borců. Bad Company 2 se možná v singlu provařenější konkurenci blíží víc než je zdrávo, ale na virtuálním online bojišti už jede svojí lajnu, které je těžké odolat. Strategické využití destrukce budov, stromů a vlastně všeho je jen třešničkou na dortu. Všechny tři módy (dobývací Conquest, výbušný Rush a klasický Team Deathmatch) se od sebe liší dynamikou, prostorem pro využití vozidel a alternativních prostředků útoku a obrany, ale především stylem boje. Na své si přijdou uběhaní kulometčíci, kempující snipeři i fandové tanků (jejich HUD je taková nádhera, že si z něj budete chtít udělat wallpaper). Všichni si navíc mohou zbraň vytunit jak v Rychle a zběsile, přičemž na maximum vyhoněné modely nejsou jen na okrasu, jak zjistíte, až vám vyskočí i procento úspěšných headshotů. Tempo rushovacího módu, který svými hrátkami s výbušninami trochu připomene CSko, je tak vražedné, že budete hledat medika i v reálu, až vám naběhnou na prstech mozoly.

O krok dál...

Bad Company 2 zkrátka potvrzuje pověst extraligového hráče a zkušeně vykrývá prostor mezi obecným multiplayerem Modern Warfare 2 a snahou o hardcore squadování v konzolovém M.A.G. Nabízí sice menší počet hráčů (na konzolích 24, na PC max. 32), ale styl jednotlivých módů a design map nahrává tomu, že tu potkáte míň Rambů a víc týmových hráčů. Na PC navíc můžete browsit servery a vychutnat o řád lepší grafiku. V přímém souboji s Modern Warfare nejde ani tak o to, kdo dorazil první. Obě hry na screenshotech vypadají podobně, ale jejich feeling se radikálně liší - Bad Company je rychlejší, občas hezčí, občas neotesanější, ale za všech okolností zábavná a upřímná střílečka. Až vyzkoušíte demo, možná zjistíte, že tenhle souboj zaběhnutých sérií je jen a jen o vkusu a prioritách. Bad Company 2 si alespoň pár minut vašeho času rozhodně zaslouží. Ale pozor, až příliš snadno se mění v hodiny, dny a týdny.

Verdikt

„Výbušný akční balíček, který trumfuje jedničku formou i obsahem. Na cestě do mainstreamu autoři jen těsně uhýbají škatulkování a musí se vyrovnat s Modern Warfare 2. V mulťáku konkurenci mírně utíkají, v singlu je to naopak, ale jestli je to nakonec remíza, pak voláme: víc takových.“

Hodnocení redakce

9

Žádné komentáře