´

články 2

Cities XL

Existují hry, u nichž nejsem skoro schopen hodnotit, jaké jsou, protože vidím spíše to, čím mohly být. Cities XL přišly s ambicí překonat či nahradit sérii SimCity – plně 3D prostředí, celé planety, v jejichž různých klimatických zónách budujete obří města – a navíc se můžete propojit s kamarády v online světě. Zní to úžasně, na obrázcích to vypadá nádherně (pokud tedy přehlédnete „komiksově“ podané – rozuměj velmi obludně vyvedené – obyvatelstvo). Při hraní jsem byl zpočátku okouzlený, ale nadšení mě pozvolna opouštělo. Cities XL chvílemi působí omračujícím, přímo geniálním dojmem a jindy zase jako vyloženě nedodělaný projekt někde v beta fázi, který byl navíc úmyslně upraven tak, abyste byli nanejvýš motivováni k tomu, abyste si platili přístup do online světa. Napůl Maxis, napůl Valusoft.

Příliš krátký trial

Předně je zcela jasné, že „solo režim“ vás má za úkol hlavně nalákat k placení online hry. Hra samotná stojí devět stovek, ovšem zadarmo vám dovolí přístup na servery pouze na jeden týden. Nutno podotknout, že váš trial nezačíná běžet s prvním připojením na servery, ale od okamžiku, kdy hru nainstalujete a dostanete jméno a heslo, které od toho momentu musíte vkládat po každém startu i v singleplayeru. V krabičce najdete další DVD, které můžete dát svému kamarádovi – a pokud si zaplatí předplatné, dostanete další týden online. Týden! Je více než jasné, že by vydavatelé rádi přilákali co nejvíce hráčů do online světa – při nejvýhodnějším tříměsíčním předplatném totiž za půl roku online přístupu zaplatíte celou hru podruhé. Budete-li platit měsíčně, pak ji podruhé zaplatíte už za 4 měsíce. Atraktivita online módu je poněkud diskutabilní – dovoluje, abyste „navštěvovali“ cizí města, diskutovali s jinými hráči nebo si stahovali unikátní budovy. Systém unikátních budov je zvláštní – můžete je dostat náhodně (ale pak je musíte postavit v časovém limitu, jinak o ně přijdete), nebo je získat od nějakého přítele, který vám je dá. Jakmile unikátní budovu zboříte, už ji znovu nepostavíte.

Pokus o překonání klasiky

Z velké výšky vypadá město jako první SimCity
Z velké výšky vypadá město jako první SimCity

Osobně mi to přijde trochu málo. Minihry, které jsou teprve v přípravě (jako první se má objevit management pláže či lyžařského střediska), se platí stejně extra, pouze na ně jako členové online komunity dostanete třetinovou slevu. Za asi nejpraktičtější považuji obchodování se surovinami a zdroji, které je poněkud zmatené, ale pro rozvoj některých měst docela potřebné. Jednotlivé lokality se liší nejenom prostředím, hornatostí apod., ale také možností získávat kvalitní vodu či ropu a nakonec se liší i plochou vhodnou pro zakládání farem. V singleplayeru obchodujete jen se „zlou společností Omnicorp“, takže obchody jsou vždy nevýhodné. Tenhle systém mi připadá skutečně jako účelová úprava designu, abyste otevřeli peněženku. Hra vás do online připojení tlačí docela značně – je to první titul, u kterého při každém startu musím vkládat heslo (hra si ho nepamatuje) a po ukončení trialu mi stále předkládá předplatné.

Srovnání Cities XL se sérií SimCity vyznívá rozpačitě. Je to rozhodně klasičtější koncept než kupříkladu City Life, kde jste řešili dokolečka sociální konflikty a celé to připomínalo takovou herní verzi neomarxistických představ. Cities přesto rozlišují čtyři sociální třídy (nekvalifikovaní, kvalifikovaní, manažeři a elita), které vyžadují oddělené bydlení. Podobně zde najdeme různé druhy průmyslu vyžadujícího své dělnictvo atd. Město se nevyvíjí „přirozenou evolucí“, neproměňuje se samo jako v SimCity, ale panuje zde pracovní a sociální apartheid – přičemž musíte respektovat to, že třebas hi-tech průmysl pro svou funkci vyžaduje výrobky těžkého průmyslu, ale znečištění z těžkého průmyslu mu vadí. A samozřejmě, hi-tech vyžaduje kvalitnější pracovní sílu, která je na znečištění taky háklivá. Město proto musíte strukturovat tak, aby se jednotlivé zóny navzájem podporovaly, ne sabotovaly.

Model zvláštní, ale funkční

V luxusní čtvrti si lidé mohou dovolit i brouzdaliště na zahradě
V luxusní čtvrti si lidé mohou dovolit i brouzdaliště na zahradě

Některé struktury, jako třeba farmy nebo vodní věže, je možné stavět jenom v určitých oblastech. Je proto velmi rozumné zjistit si hned na začátku, kde založíte zemědělskou zónu a kde budete třebas těžit ropu – pokud nejdřív začnete stavět, můžete po chvíli zjistit, že jste si zastavěli zemědělskou půdu. Zvláštním vedlejším efektem je pak to, že vám klidně vznikne velkoměsto, uprostřed kterého pěstujete zeleninu a pasete krávy – jednoduše to nešlo jinak. Ekonomický model sám o sobě není extra těžký, jenom ho musíte respektovat. Kupříkladu mě překvapilo, že pokud začnete těžit ropu, budete na tom PRODĚLÁVAT. Z jakýchsi důvodů je palivo externalita, kterou potřebuje průmysl ke své funkci – a vy ji dodáváte za peníze z daní, podobně jako zdarma poskytujete vzdělání nebo lékařskou péči. Všechny služby jsou přitom velice nákladné a je tedy lepší nechat město nejprve vyrůst, než začnete panákům dělat dobře. S tím, jak se město rozrůstá, porostou i náklady na poskytované služby – a může se stát, že se doprosperujete až do červených čísel. Nicméně pokud vletíte do průšvihu, téměř vždy se z něj dá dostat tím, že budete analyzovat, co přesně chybí průmyslu a obyvatelům a budete se to snažit spravit.

Některé věci vás ale doopravdy překvapí. Tak například máte tři předpřipravené úvěry – malý, střední a velký –, z nichž každý můžete použít jenom jednou. To je opravdu velice podivné, ve většině jiných her úvěr splatíte a můžete si vzít další. Doprava je zde realizována výlučně automobily – ve hře není ani železnice, ani hromadná doprava. Zdá se, že nějaké formy hromadné dopravy (autobusy?) budou dodány později, ale s bohatstvím SimCity 4 + Rush Hour to nelze srovnávat ani v legraci. Silnice samotné jsou velice zajímavé – můžete je klást nejen pravoúhle, ale také pod úhlem, a dokonce zakřiveně, což dovoluje vytvářet podstatně realističtěji vypadající města. Děláte to, bohužel, tak trochu ke své újmě, protože budovy mají stále čtvercové půdorysy a zahnuté ulice znamenají, že budete budovami pokrývat plochu méně efektivně. Jinými slovy – zahnuté ulice jsou pěkné, ale nepraktické.

Zajímavé, ale nedotažené

Sen každého starosty: mít svůj vlastní Manhattan
Sen každého starosty: mít svůj vlastní Manhattan

Všechny moje úvahy o tomto titulu oscilují v tom smyslu, že něco je dobré, ale zároveň to něco dalšího kazí. Při stavění měst jsem se sice bavil, avšak stále jsem se nemohl zbavit dojmu, že to je nějaké divné. Pokud se k sousednímu městu připojíte silnicí, bude vás to stát 100 peněz měsíčně. Pokud se připojíte dálnicí, bude to 10 000 měsíčně, tedy stokrát více. Pokud si toho nevšimnete, začnete zničehožnic prodělávat. Podobně dopadnete, když se pokusíte ve městě stavět školy, muzea – jsou úděsně drahá a vaše město musí být skutečně velké a výkonné, aby je uživilo. Ekonomické propojení s okolím je částečně automatické (jednotlivé podniky obchodují samy, stačí jim jen připojení do světa), ale pokud potřebujete ty... ehm, externality, co nabízíte zdarma, musíte obchodovat s OmniCorpem nebo online – a to prostřednictvím opravdu výjimečně hnusné a těžko přehledné tabulky. Zkrátka a dobře – kdykoliv se zanoříte do hry, objeví se po chvíli nějaká zvláštnost, která vás z ní vytrhne. Ať už jde o podivnost v designu nebo chyby.

Co si myslet o hře, která se během týdne sice sama čtyřikrát automaticky napatchovala, ale při hraní vám stejně řekne, že máte zamčenou lepší elektrárnu, jelikož pro ni potřebujete mít nejdříve b_comga01_t01.class? Jsou tam i méně patrné věci – někdy si zvolíte půjčku, ale menu se nějak zapomene překreslit, takže stále vidíte původní sumu. Nebo zboříte oblast, nahradíte původní silnice novými, ale ty se nějak zapomenou uvnitř propojit, a přestože domy opticky sedí u silnic, každá budova, kterou tam postavíte, hlásí, že „nemá napojení na radnici“. Takových věcí je tam celá řada a týkají se pěkně základních věcí, takže musím konstatovat, že testeři svou práci neodvedli nijak chvályhodně.

Stísněné činžáky a temná zákoutí jako dělená pro drobnou i větší zločinnost
Stísněné činžáky a temná zákoutí jako dělená pro drobnou i větší zločinnost

Cities XL jsou velice ambiciózní projekt, který měl velký potenciál. A možná ho i má – ale bude třeba nejprve hru pořádně spravit a dost možná i dodělat. V některých směrech překonává nejnovější SimCity, v jiných se zase nemůže rovnat ani tomu prvnímu. Online funkce jsou dost omezené a podle mého mínění ani zdaleka nenabízejí hráčům to, co by nabízet mohly. Ano, jsou tu sliby o tom, jaké se budou dělat speciální struktury, že budou minihry, jak se hra bude rozšiřovat. Ale sliby-chyby, pánové. To, co jsme dostali k recenzi, je spíš taková betaverze velmi smíšené kvality – netvrďte mi, že by například nějaký hráč pochválil ty příšerné komiksové panáky. Máme při hodnocení přihlížet k tomu, co se pro hru „plánuje“? Možná se to časem zlepší, možná ne. To teď soudit nelze. Současná podoba hry je ale příliš nedotažená, než abych ji mohl vychválit.

Tohle opravdu není přesvědčivý výkon, bohužel ne.

Verdikt

„Jako kdyby někdo zkřížil produkci Maxisu a Valusoftu. Cities XL vypadají chvílemi geniálně a chvílemi nedodělaně. Možná cíleně nedodělaně, abyste měli důvod platit za online připojení. “

Hodnocení redakce

6

Žádné komentáře