´

články 2

Greed: Black Border

„Pušku na tebe, holomku. Ať seš líná zombie nebo zdivočelý kráječ chleba, skončíš v industriálním prejtu…“ Možná právě s takovým odhodláním vyrazil váš avatar do boje se stovkami nepřátelsky naladěných individuí v akčním RPG diablovského stylu s názvem Greed: Black Border. Ten dobrák se možná bije dodnes. Je frustrován, znuděn a na tuhle vesmírnou sci-fi s budgetovým scénářem by už podruhé nesázel. Greed ho zklamal, rozladil, rozplakal. Proč?

Máme tu vzdálenou budoucnost, kdy lidé kolonizují vzdálený vesmír. Bylo nalezeno Ikarium, vzácný energetický zdroj, o který mocnosti rozpoutaly válku. Je to totiž cenná šťáva pro vesmírné křižníky. I pro ten, ve kterém jste se na cizí planetě právě ocitli. Neptejte se proč a neptejte se jak. Buďte si jisti jen tím, že tahle loď, aby mohla opět zvednout kotvy, musí být znovu napumpována palivem a především zbavena agresivní mimozemské havěti. Jediný smeták, který zdejší nepořádek může schovat pod koberec, jste právě vy.

Zvol si mě, mě!

Oheň versus kov
Oheň versus kov

Mariňák, pyroman či ostřelovačka… Tři charaktery, tři hry. Tři volby, ze kterých není úniku. Že nechápete nesrozumitelně podaný příběh ještě není nic proti postupnému zjištění, že volbou bojovníka si vás Greed zaškatulkoval po celý zbytek hry. Každá postava bohužel fixně používá jeden typ zbraně a s tím se buď vyrovnáte, nebo přestanete hrát. Mariňák se přibližně na deset hodin čistého času zhostí gatlingu a zbylá dvojice se bude (po vašem případném výběru) napořád ošívat plamenometem, respektive plazmovou puškou. Taková je realita budgetového RPG. A Greed vlastně na začátku ani jako RPG moc nevypadá. Připomíná spíš běžnou akci. Až časem zjistíte, že ten jeden jediný druh zbraně můžete alespoň průběžně měnit za výkonější modely a že strohé vlastnosti postavy (zkušenosti vkládáte do zdraví, štítu a energie) můžete časem účinně doplňovat třemi druhy speciálních vlastností.

A skilly jsou zřejmě to nejlepší (ale ve srovnání s konkurencí nijak exkluzivní), co hra z dílny Headup Games před hráče vrhla. Kromě ofenzivních a defenzivních vlastností, které zocelují vaši postavu permanentně, si všimnete i desítky takzvaných skillů aktivních. V nich lze až pětkrát levelovat a spouštíte je přímo v akci pravým tlačítkem myši. Díky zkušenostním bodíkům můžete pěstovat třeba Záchvat šílenství (berserk), kdy automaticky kosíte vše v dosahu, ale pokud není nálada, zlepšovat se můžete třeba ve stavbě improvizovaných krytů či vyvolávání tlakových vln. Mezi naučenými vlastnostmi můžete libovolně přepínat podle potřeby, ovšem v konkrétní situaci už smíte využít vždy jen jednu. Rozumné, solidní…

Těžký život s kulometem

Mimozemšťané naložení v ledu
Mimozemšťané naložení v ledu

Speciální vlastnosti se vám ve vzdálených končinách vesmíru budou každopádně velmi hodit. Peklo, které si tu již od střední obtížnosti protrpíte, vás totiž může následující týden budit ze spaní. Pokud od Greedu coby hack-n-slash akce očekáváte nekončící řežbu, pak jste na správné adrese, ale jestli jste se těšili na efekt padajících hrušek, pak zamiřte do jiné galaxie. Nepřátelé, od tupých zombií, pavouků, škorpionů až po mechanizované brouky a tanky, neúprosně levelují s mírným náskokem před vámi a jejich tělěsné slupky jsou tvrdší, než by kdo čekal.

Narazíte-li na větší skupinu typově promíchaných protivníků, může se i drobný dílčí souboj protáhnout na více než minutu. O infarktové situace, kdy přemýšlíte, jak jinak stupidní AI přechytračit, či spíše uběhat, nebude nouze. Kupříkladu zvracející chemici mají jednu vlastnost, kterou začnete brzy nenávidět – umí na dálku posilovat zdraví ostatním humanoidním příšerám. Stačí tedy, abyste se dostali do souboje se dvěma poblijóny a třemi silněji ozbrojenými zombíky a máte vystaráno. Jak takovou bandu udolat? Neustále musíte být v pohybu, vyhýbat se kontaktu se siláky a překvapovat chemiky z různých úhlů. Teprve poté, co se jich zbavíte, se můžete vypořádat se zbytkem skupiny, která vás dosud zběsile naháněla, ale již není zdravotně nijak dopována. Na postupném „oddělování zrna od plev“ funguje Greed prakticky ve všech konfliktních situacích.

V textu to možná vypadá sympaticky, ale skutečnost je jiná. Pohyb, pohyb a spíše obranná než útočná taktika. Ano, Greed je obranářské akční RPG! Často vám bude připadat, že váš rotačák na ty cizokrajné hordy vůbec nestačí. Jak zlikvidovat tři silně obrněné pásáky ještě dříve, než se k vám kriticky příblíží? Honit se s nimi po třetině mapy!.. Tohle autoři nejspíš chtěli. Líbí se vám, že je nutné u řežby potlačit adrenalin a zbrklost? A bude se vám to líbit i po několika hodinách? Střelba, ústup, ústup, střelba, úprk, střelba, ústup, smrt. To je Greed. Zopakujte to dvě stě padesátkrát a poletí z okna. Akční stereotyp hra nasadí již v první polovině a vystačí s ním až do samotného závěru. Tahle akce není ani vyzývavá ani návyková. Tohle je spíš práce než zábava.

Trochu nemotora...

Poušť a ničivá prázdnota
Poušť a ničivá prázdnota

Na vyšší obtížnosti budete umírat skutečně často, ovšem ne vždy pro vlastní neschopnost, nýbrž kvůli nesympaticky navrženému ovládání. Pohyb a střelbu určujete samozřejmě myší, jenže hra v zápalu boje občas nedokáže rozpoznat, kdy chcete kliknutím jen běžet a kdy střílet. Často se tak stává, že se místo palby rozběhnete přímo do náruče někoho, s nímž se rozhodně objímat nechcete. Ovládání působí fatální problémy hlavně při soubojích s těžšími obrněnci a bossy.

Jste-li na pohybové a akční klávesy příliš rychlí, bude váš avatar buď běhat jako smyslů zbavený, anebo naopak zůstane v rozhodující chvíli stát vstříc nepřátelskému projektilu. Absurdní korunu nasadil interfacu systém rychlých uhýbacích kotoulů spustitelných přes klasické šipky. Nápad jistě dobrý, realizace směšná. Úhybný manévr totiž spotřebovává dávku „skákací“ energie, kterou si postava musí průběžně doplňovat. A tahle prodleva mezi úskoky může i v pokročilých fázích hry trvat klidně dvě vteřiny. Jistě uznáte, že tohle není pro rychlou akci zrovna to pravé. Ano, je to spíš nepoužitelné.

Nuda, nuda, šeď, šeď...

Před chvílí jste četli cosi o stereotypu a je to tu podruhé. Jak označit design misí? Jako fádní? Tak to je ten mírnější výraz. Hra vás provede třemi typy prostředí – vesmírnou lodí, pouští a aliením podzemím. Fajn, jenže už v úvodu na palubě lodi si po pár minutách připadáte, jako když baštíte čokoládu i s alobalem. Dobrý dojem z technicistního prostředí útrob korábu ála Dead Space je dobrý, ale už po pár minutách se mění v nastavovanou nudu. Čokoláda došla, kousli jste do hliníku... A co dál? Po bezpohlavním bloumání lodními koridory se dostanete do otevřené, leč ještě nudnější pouště, abyste poté skončili v poměrně zajímavém jeskyním komplexu, kde ovšem hra skončí. Bez překvapení, beze zvratu, bez šoku. Jestliže autoři chtěli vybrat to nudnější, co již stačily nabídnout desítky RPGček před nimi, pak mohou s radostí otevřít lahvinku.

Greed je podprůměrným akčním RPG, které jako by se i bálo využít tradičního potenciálu tohoto druhu her. Nač třeba zmiňovat možnost vylepšování své výbavy speciálními součástkami, když jediné, na co je použijete, jsou jen nové helmy, vesty a rotačák? Nač psát o různých druzích příšer pro tři různá prostředí, když se pod vzhledově odlišnou slupkou chovají jak přes kopírák podle několika pevně daných parametrů? A nač psát dál tuto recenzi, když si Greed zasloužil sotva tři odstavce…

Verdikt

„Likvidace zástupů nepřátel již dlouho nebyla tak otravná. Greed: Black Border je jako láska na čtrnáct dní. Brzy na tuhle hru úplně zapomenete... “

Hodnocení redakce

3

Žádné komentáře